Jiří Kohoutek

← zpět Poutník

2017 Duší a Srdcem
2016 Die Fußabenteuer
2015 Eichstätt Lehrgang
2014 And Away Again
13/14 Swiss Disillusion
2013 Exp. Journey
2012 London
2011 Via Moravica
2010 Slovensko
20XX Morava

2011 Via Moravica

Už je to dlouho, co jsem tuto cestu absolvoval, ale na základě cestovního deníku se s vámi mohu podělit o vybrané zážitky. 4. července jsem vyjížděl z Dorfu a cestou do Starého Jičína za přítelkyní jsem se ještě stavoval v obchodem a u babičky. Nakonec jsem nestanoval na hradě pod webkamerou, ale na zahrádce. Do noci jsme vykládali a ráno navštívili mši svatou. S rodiči mě pozvala na společnou párkovou snídani a já se pak vydal na průzkum západní Moravy. V lázních Teplice nad Bečvou jsem svačil a při tom potkal svého táborového vedoucího Kubu, dalšího príma človíčka, kterého potkávám jen jednou za uherský rok. Cestou do Přerova jsem ještě stavěl u tunelu Ferdinandovy dráhy a u dvou dlouhých viaduktů téže dráhy u Jezernice. Projel jsem vesničkami za Přerovem do Prostějova, obdivoval věže Tovačova, Dubu na Moravě a prostějovskou radnici. Na noc jsem stavěl až na kopci u obce Ohrozim. Při večerním rozjímání jsme se na sebe koukali se zajíci a srnkou.


Zobrazit místo 2011 Via Moravica na větší mapě

Třetí den mě trápil protivítr a vedro. Po stoupáních jsem si dal přestávku v Malém Hradisku. Při jeho opouštění jsem sledoval přistání a vzlet vrtulníku při záchraně spadnuvšího místního kutila. V Otinovsi bylo bohužel zavřeno (mlékárna) a tak jsem stavěl zase až v Jedovnici, kde jsem baštil ovoce u jezera. V Blansku jsem udělal otočku a zamířil do Boskovic. Jako malý jsme sem jezdili na prázdniny. V Boskovicích jsem věnoval svůj nadbytečný jogurt a po chvíli cesty jsem za Svitávkou, na posečené louce s třešněmi rozložil stan.

Strom s dobrotami jsem využil při další snídani. Zamířil jsem se spoustou přestávek přes Kunštát do Víru. Z kopce do něj to byl pořádný fičák, až mi vypadla okurka a o asfalt se ostrouhala. Ještě před Bystřicí n/P jsem do kopce předjel civilisty, kteří mě „předjeli“ při svačině. V Novém Městě jsem si dal sladkého Bernarda a vyrazil na jih, přes sympatická políčka s alejemi a Křížanov do Velkého Meziříčí. Most, který nad městem drží dálnici byl naprosto úchvatný. Projel jsem městem a našel jsem si za ním, na sklizeném poli, místo na rozložení stanu. Spím kousek od dálnice. Ještě jsem se vrátil kousek k benzínce, kde jsem si pořídil pivo a doplnil vodu, tak jsem měl i půllitr na „sprchu“.

Ráno bylo pohodové a já zamířil na Náměšť n/O., ale řádným obloukem. Kochal jsem se kopečky a přiblížil se k Brnu. Hodně se mi líbilo ve Veverské Bítýšce, tam jsem i svačil. Auto googlu německé značky a fotografovacím přístrojem mě znovu míjel. Ale ještě zajímavější byl traktor, s červeným septikem a bílým nápisem CocaCola. Zkouším, jak působí cukry. Nějaký čas nejím žádné, pak je doplňuji a stále sleduji svou výkonnost. Dělá to velký rozdíl. V Rosicích jsem trochu bloudil, ale dostal jsem se z toho a dorazil do Oslavan. Je to malebná dědinka s říčkou, kostelem svatého Mikuláše a starým cisterciáckým klášterem. Rozhodl jsem se přenocovat na lavičce u kostela nad centrem a před hřbitovem. Lítali netopýři. Hrobař přišel hřbitov zavřít, ale nezamkl ho a já se tak mohl při ranní přeháňce (v 4:30) schovat do předsíňky hřbitovního wc.

Ráno, v poslední den první části výpravy, jsem vyrazil na Ivančice a cestou se cpal švestkama od cesty. Na M. Krumlov jsem trochu bloudil a pak se prodíral opravovaným náměstím. V sámošce jsem nakoupil a po silnici třetí třídy zamířil do Dukovan. Tam jsem se svlažil pivem a navštívil elektrárnu (v Temelíně jsem už byl). Bylo příšerné vedro na pláních kolem, hledal jsem koupaliště. Něco jsem našel až před Náměští. Takový rybník, naspod bahýnko. Než jsem si zdříml, už bylo z prázdného rybníku vytížené koupaliště. V Náměšti jsem se svlažil patřičným nápojem a až do Třebíče si užíval pohodovou cestu. Nestihl jsem navštívit basiliku, brzy jsem zamířil na Moravské Budějovice. V tom směru, na kopci, jsem odpočíval u basebalového hřiště. Do Jaroměřic n/R se mi jelo moc dobře. Tam jsem stihl mši a po ní pokračoval. V Budějovicích jsem kontaktoval známé. Lukáš mi pak ukázal něco z města a na hodinu a půl jsme kecali při pivě. Při setmění jsem byl rozhodnutý dorazil do Vranova n/D ještě dnes. Chvíli jsem mířil do bouřky. Přede mnou lítaly blesky žluté, bílé, červené i modré. Ale naštěstí oblaka mi uhnula z cesty a já dorazil do cíle, pod střechu ke koksu. Následující dny tady budu sloužit jako vedoucí, dětem z letního tábora, z misijního severu Čech.

V den konce tábora jsem vyjížděl krátce po dětech, ty jsem ještě potkal na nádraží v Šumné. Řidiči se tady neobtěžují s objížděním a míjejí mě těsně. Mířím na Moravu okupovanou (jižníma) čechama. V Jemnici (výroba čajů Jemča) nacházím starý zámek, pomalu opravovaný po armádních zásazích. Dnes je výjimečně otevřený, tak toho využívám a dělám přestávku navíc. V Slavonicích si troufám vlézt do podzemí a po shlédnutí nádomních maleb jedu dál. Terén je kopečkovitý. V Dačicích potkávám první kostku cukru, objíždím Kostelní Vydří se vzpomínkou na své knihy a kousek před Telčí jsem si lehl na lavičku mezi sochy svatých. Bylo chladno a jasno.

Snad nemusím popisovat, jak je Telč krásná, ale svou nádherou mě překvapila Třešť. Snad jsem o něm byl nedostatečně informován. Před Jihlavou potkávám fabriku Kosteleckých uzenin. V Jihlavě jsem byl účastníkem nehody. Chtěl jsem si dát pivečko v muzejní kavárně. Slečna mě poprosila, když jestli ji pomůžu vyměnit sudy. Tak jsem šrouboval. Těžce, pak zlehka a když to začalo zase ztěžka, upozornil jsem na to. Šroubování slečna převzala a pak to bouchlo. Ohlušeni tlakovou vlnou jsme se vzpamatovali až po pár vteřinách. Bohužel slečna měla hlavu nad sudem, tak jí tlak strhl ruku a ona dostala do zubů. Nakonec jsem dostal pivo z jiného, načatého sudu od jiné slečny. Ta raněná jela k lékaři, já pak pokračoval na sever. Z dálky jsem pozdravil kostel Jana Nepomuckého u Žďáru n/S a kousek za ním nocoval.

Vstával jsem pozdě. Cesta do poličky byla pomalá, loudavá, unuděná a střídavě do kopce, ale cukr jsem měl. Za Daňkovicemi jsem si užíval vyhlídku. V Sněžné jsem potkal kolegu cyklistu. Brňák, ročně k 8Mm vzpomínal, jak za časů bez mobilů cestovali s bandou od pramene Dunaje do Brna. V Poličce jsem navštívil kostel svatého Jakuba Většího. Nakoupil jsem ovoce a před deštěm se schoval do parku. Do Svitav jsem pak přejel rychle. Tam jsem se dozvěděl něco o Schindlerovi a pokusil se dostat do muzea. Bylo zavřené, ale paní ředitelka mě pustila a mohl jsem si všechno solo prohlédnout. Celý den bylo pod mrakem, ale nesehnal jsem žádné místo s kávičkou nebo čajem, kde bych chtěl načerpat sílu. Projel jsem nad Koclířovem, o kterém jsem už dříve slyšel. Krásná vyhlídka, zelené pastviny a údolí. Tady se mi líbí. Objel jsem tunel a sjel do Moravské Třebové. Odpočíval jsem na nádvoří zámku. Po pauze jsem kolem vojenské střední školy opustil město a připravil se ke spánku vedle hřbitova u Studené Loučky.

Ráno mě probudily vojenské stíhačky. Vyjel jsem až kolem deváté hodiny. Sjel jsem z Mohelničáku rekordní rychlostí 73 km/h. V Mohelnici jsem zavzpomínal a vydal se pro svačinu do Loštic. Tam jsem zabalil tvarůžky a poslal si je do Dorfu poštou. Pak jsem jel na Úsov na pivo, i tady jsem vzpomínal. Do Uničova jsem se vydal přes Dlouhomilov a na kopci za Hrabšínem odpočíval a schnul. V Uničově jsem se nezdržel, přes Šternberg jsem jel pod Svatý Kopeček. Tam jsem měl nádherný výhled na Olomouc. Cestou jsem byl rozjetý i do toho nepatrného stoupání, ale nevěděl jsem kdy odbočit. Před sebou jsem viděl zastávku, tak jsem tam na volnoběh dojel. Jeden místní mě pozoroval, jak vlastně do kopce jedu docela rychle a bez šlapání. Musel jsem ho ujistit, že můj „náklaďák“ není na elektřinu. Ustlal jsem si u dálnice za Příslavicemi. Po stezce tady jezdili bruslaři až do tmy.

Poslední den cesty jsem zahájil náročným výšlapem do vojenského újezdu. Bohužel toho dne nebyl pramen Odry přístupný, tak jsem pokračoval, sjel jsem fofrem do Potštátu a celkem rychle i do Oder. Pak to bylo horemdolem po levém břehu Odry, přes Bílovec, kde jsem si pořídil laciný javorový sirup ve zdravé výživě, k babičce do Ostravy a další den do cíle, do Dorfu. Tvarůžky dorazily až dva dny po mě.

některá práva vyhrazena
Jiří Josef Kohoutek, 10.01.2018

CS
DE
EN